AIDS je strašná věc. Dlouho vypadá, že nezasahuje. Ale jeho hodiny v tu chvíli už zprudka tikají. V dnešní dryáčnické době chceme vidět AIDS jak pustoší tváře, kroutí kosti a podvědomě hledáme takové fotky, kde bude krev a krutá, fyzická bolest. Ale takový AIDS není. Je to tichá smrt. Možná, že ti lidé vypadají jen zkroušeně. I v Etiopii jsou léky na tišení. Ale mnozí už nemohou chodit, každý má svůj příděl léků a svůj strach. Někteří, které jsem navštívil, byli v posledním stádiu a již jen leželi. Všichni měli rodiny, nechávali po sobě své nezaopatřené děti a své manželky. Protože v Etiopii je živitelem muž.
Úkolem černých andělů, kteří jim nosí jídlo, je dodávat jim odvahu. Dodávat odvahu i jejich dětem a matkám. Situace rodin, kde jeden je postižený AIDS, je otřesná. Žijí v jedné místnosti a většinou už nejsou schopni splácet ani nájem 300 Kč měsíčně. Jako dary jim andělé donášejí pytlík cukru nebo rýže. Říkám pytlík, nikoli kilo. Přesto v každé rodině vám vyrazí dech ta živočišná, nezlomná touha žít. Neustále vás bude překvapovat obrovská obětavost žen nebo rodin, které sdílí osud s postiženým i přes nabídky jiného života. Snadno se to možná takto napíše a snadno si možná vy pokývete chápavě hlavou. Jenže zážitek z místa je něco jiného, než tento rozumový souhlas a pochopení vůbec může vstřebat. Je to do morku kostí prožitá poklona člověku a jeho velikosti a odvaze na kraji smrti.
Je čas vánoc. Nic po vás nechci. Žádné sluneční brýle, které sbírá Agáta Hanychů pro mrňavé Lybijce. Jen v čase vánoc si prosím udělejme pořádek ve své duši. Jsou lidé, kteří řeší více než dnes tak "atraktivní" finanční krizi.
Jsou na hraně života.
www.etiopie.cz
životopis autora: http://www.etiopie.cz/radek_burda_zivotopis.html
Tady někde to asi začíná
Ebenová krása s tajemstvím
Za hranou
Mávání andělských křídel
Čekání a naděje
