Jistě. Je to proto, že nežijí ve skandálech. Že prostě jen dělají svoji práci. Česká psychoterapie má za sebou obrovský kus práce. Přes padesát let je mezi námi, když nepočítám i starší historii a počítám jen její historii moderní. Přesto jakoby o nich nevíme.
A protože oni, ti lidé té profese, pracují s lidmi, naslouchají jejich osudům a někdy, s nesmírnou pokorou, je i posunují po dráze, tak ani oni sami příliš nestojí o to, býti viděni v záři reflektorů.
Rozumím jim. Ale nerozumím těm novinářům, pro které je denní mantrou sledování prvních kroků dcery pana Gotta a heroinové testy jakési milenky jakéhosi Mareše.
Ti lidé, o kterých mluvím, vykonali obrovský díl práce. Neuvěřitelný kus práce. Úžasný kus práce. Chtěl bych jim poblahopřát. A pogratulovat jim.
Nemůžu udělat víc, než alespoň některé připomenout.
Kéž by jim novináři naslouchali. Opravdu a do hloubky.
Životopis autora: http://www.etiopie.cz/radek_burda_zivotopis.html
Pan Anton P., klinický psycholog a představitel Gestalt (co je to Gestalt? zeptat se) terapie. V Čechách působí třináct let ve své privátní praxi, kterou má společně se svojí ženou. Ženatý 30 let. Překladatel mnoha odborných publikací, vedoucí výcviků. Do Čech se dostal oklikou přes Rakousko, kam koncem 80. let emigroval. Milovník bluesové hudby (báječná muzika!) a krásných obrazů.
Paní Darja K., jedna z doyenů české psychologie a průkopníků psychoterapie psychóz (bože, to je nějak hrozně vážný text, vždyť je to skvělá dáma. Ještě prořezat, prosvítit a sesadit z pomníku!) v celoživotním (58mi letém) rozhovoru s manželem, evangelickým farářem. Jejich dům je stále plný dětí, vnoučat a pravnoučat a přesto stále pokouší své kolegy svými písemnými pracemi k některým aktuálním problémům ze svého oboru. (a co napsat, že její syn Michal je pěkný divoch? Raději ne, vždyť vlastně to vůbec není pravda.)
Pan Ivo P. Jeden z našich nejvýznamnějších (co připsat i doyen?) rodinných a manželských terapeutů, autor řady publikací. Svoji praxi začal před 50 lety. A též je 50 roků spokojeně ženatý se svojí krásnou ženou. V sedmdesátých a osmdesátých letech vystěhován z akademické půdy, kam se vrátil až začátkem roku 1990. Tradice pokračuje ob jednu generaci, psychologii studuje jeho vnučka. Nezadržitelný vypravěč skvělých historek a úžasný člověk. (jako jediný si přál uvést celé jméno, tak ho tady asi u něj i celé uvést - Ivo Plaňava)
Paní Šárka G., klinická psycholožka (co napsat skvělá?). Autorka odborných publikací o rodinné terapii, vedoucí výcviku stejného psychoterapeutického směru. Podílela se na vytvoření centra rodinné terapie v Motole. Vdaná 38 let. Majitelka sto let starého houpacího křesla (asi ještě trochu upravit).
Prof. Stanislav K. Jedna z legend psychologie a psychoterapie. (uf, to je uctivé !) Stále aktivně činný v praxi i v publikační činnosti. Věk 76 let. Plný úvazek jako klinický psycholog, navíc stále přednáší. Profesorem jmenován až po revoluci. V šedesátém osmém pracoval jako výzkumný pracovník ve Stanfordu. Jeho knihy zaplní několik regálů. (no, a co tam připsat mé poděkování za pozvání na oběd? Bude to lidštější.)
